DrbitíDrbití = debere. zastar. Cf. strněm. dur- fan, nyní dürfen. Mkl. Etym. 41
. Sám sě v to drbiu uvázati; Zlý člověk to drbí býti; Než že drbíte za kněz muže jmieti: Tuto drbiu do moRavské kroniky málo zajíti; Je se na tom přisahati, že jeho stolec drbí u Boleslavi státi. Dal. 1
., 4
., 10., 4L, 72. — Cf. Listy filolog. 1886. 291., Bž. 32., Dyrbiti.