Drnčeti
Drnčeti, 3. os. pl. drnčí, drnči, -če (íc), el, ení; drnčívati; drnknouti, knul n. kl, utí; drnkávati, drnkati, klirren. Jg. — abs. Vůz spěšné jedoucí drnčí. Kolovrátek drnčí. Komár drnčí. Us. — na čem: na klavíru (drnkati na něm). — na co: na housle. j Drnkni na strunu. Jg. — kde, pod čím: Pod jejích koňmi drnčela země. Hank. — od čeho, čím. Struna od větru, větrem drnčela. — kam. I výš nad vršinu lesa drnkachu meči jich v hrad. Rkk. 18.