Drobiti
Drobiti. — abs. Praví Job: Čtyři jezte, pátý drob! Bž. exc. Cf. Však praví sv. Ja- rolím: Počkejte, až vám nadrobím. — jak. Říše kus po kuse se drobila. Šmb. Říše v malá území se d-la. Ib. S. II. 231. — jak o kom. Ten o svém otci pěkně drobí (hanlivě mluví)! U Žamb. Dbv. — čím odkud. Z nichž (skal) se lehkým tknutím drobí rum. Kká. K sl. j. 172.