1. Druh
1. Druh, a, m. Cf. Mz v List filol. VII. 163. Druh, m., a drahá f. mívají tvar jmenný; to vysvětluje se tím, že jsou to vlastně substantiva (socius a socia), přejatá do vý- znamu alter. Druh o družce nevědieše a druh od druha tajieše. Hrad. 61 b. Druh před druhem běžěchu. Ib. 27. a. Druh druha chce přetráviti. Št. Uč. 90. a. Prav to každý vás druh druhu. Mast. 116. (Gb. v List. filol. 1886. 386.). D. v boji, der Waffenbruder. Dch. Druh druha nevidiechu; Když ta dva dobrá druhy proti sobě hnásta. Výb. II. 12., 44. D. věrný jest druha obraz. Km. Druh druhu nevěří. Mus. Ani se druh druhem vymlouvaje. List. hrad. 1477. Tč. Nepoddada se druh druhu. Žk. 471 Druh k druhu mlu- viti nemoci bude (nebude moci). Pass. 8. Máte druh druhu umývati nohy. ZN. Ten dobrý druh ještě nebyl usnul. BN. Druh druhu otpovědě řka. Bj. Ani d za druha bude moci prositi. M. Patřili druh na druha; D. druha netázal; Buď tobě požehnánie, neb jsi do- brého druha syn; D. druhu nerozuměl. BO. D. druha je potřeben. Bž. exc. — D. = nižší zeman, tolik co pozdější panoš. Kn. drn. 130., S. N.