DruhovýDruhový, Gesellen-. —
D.
jméno = rodové jméno, Gattungsname. Jg. —
Číslovky dru- hové (rodové, tvarové): jeden — jednaký, dvojí — dvůj — dvojaký, trojí — trůj, čtverý (čtver, a, o), paterý (pater, a, o), šesterý atd. Jeden
skloňuje se dle „ten, ta, to"; dvojí, trojí podlé: „Dnešní"; dvůj, trůj podlé „Můj"; jednaký, dvojaký atd. dle „Nový", a když se v neurčitém sklonění sbíhají, jako: čtver, pater, šester, tedy dle „Otcův, a, o". —
Čísel druhových užívá se nyní z pravidla
o za- končení určitém; o zakončení neurčitém sbí- hají se ještě jen
v nominat. a akkusativii obou čísel: sedmera svátost', šesteři lidé, pa- tery knihy, šestera řemesla,
V ostatních pá- dech mužského a ženského rodu užívá se určitého tvaru.
Ale střední rod zachoval všecky své pády: mluví o desateru božím přikázání, pomsta proti desateru pokolení iszraelskému.
Místo instr. klade se zhusta nom.: s patero syny opustil vlasť.
Neurčité formy rodu středního jako: čtvero, patero
, šestero, sedmero atd., když berou na se moc jmen podstatných hromadných, sklánějí se podlé vzoru
„Slovo": čtvero, čtvera, čtveru
, čtvero, čtvero, ve čtveru, čtverem, a pojí se
s gt. pl.: zůstavil sedmero dětí; v tom pa- teru příčin celá věc leží; s desaterem dítek vyobcován jest. — Touž moc
jmen podstat- ných mají do sebe čísla:
dvoje, oboje a troje, stažené:
dvě, obé a tré ale jen v nom. a akkus.: dvé děvčátek se narodilo. Tré holoubátek uletělo
. V pádech ostatních mají platnosť jmen přídavných a skloňují se dle „Nové". Vz Nový. Kz., Zk. Kdy jich užíváme? O tom vz Číslo (Čísla řadová).