Druhý
Druhý = po prvním nastupující. D. místo, cena, pocta. Lpř. D. tenor, Us. Pdl., odpo- věď, die Duplik, stejný opis, das Duplikat, porost, der Nachwuchs, otava, das Nach- grummet, Sl. les., boj. Pass. Je se mnou druhá = těhotná. V Klát. Krj. Druhý den vždycky múdřejší. Prov. — D. Za, po druhé. Je to pro podruhé. Us. Již jsem v Bílovicích jednúc vyznal a svědčil před konšely a že druhé (= po druhé) svědčiti nechce; Jižť jsem já druhé (po druhé) raněn; By jeho byl v prvotě nechal, i ještě po druhé, ne- bylo by z toho nic; Druhé (za druhé) žádáte zprávy, což . . .; Tu jsem se stavil prvé, druhé i třetie o svuoj dluh. NB. Tč. 40., 106., 254., 266., 275. Jedno jemu hotových peněz pojičil a za druhé jemu maso dával; Tu jej o to obsílal jednú, druhé i třetí, aby to učinil; Rok má jemu dán býti a opět za druzě dvě neděli má právo činiti. Půh. II. 45., 99., 138. Druhý na dcět měsiec běžéše. BO. Druhé = za druhé. Pass. 14. stol. Mus. 1883. 112. Odpuštěnie hřiechóv jest najprve od Boha, druhé od Krista jelikožto člověka. Hus. I. 33. Vdáti se druhé. Št. Kn. š. 84. — D. = jeden ze dvou. Jeden druhému odpú- štějíc. Št. Uč. 34. b. — Pozn. Brt. ve S. 3. v. 31. praví: Vespolnosť se vyjadřuje .. . b) výrazy druh druha (vz Druh), jeden dru- hého (bez substantiva!) c) opětováním téhož substantiva v různých pádech: Bratr bratru nevěří; Převáželi kamení z místa na místo. Kom. L. 17. Přesedá s místa na místo (šp.: s jednoho místa na druhé). Bž. 143. má též vazby: jeden národ po druhém; Jeden jazyk na druhý působí atd. za špatné místo: národ po národě, jazyk v jazyk. Ve Slov. I. 315. a. měl jsem dle Km. podobné vazby též za méně správné, vz tam: Jedna ruka — se dosahuje. Brs 2. vyd. 127. praví: Slova jeden — druhý bez připojených jmen podstatných vyskytují se u nejlepších spisovatelů vedlé lepšího obratu druh — druha (Vz tam příklady ze St. a Chč), ale se jmény podstatnými užívá se jeden — druhý chybně dle němčiny: Jedna ruka druhou myje, eine Hand wäscht die andere. Vz Vespolnosť a Se (III. 278. b. nahoře). Ale máme pro tuto vazbu dobré doklady: Pŕesahuje-li slovo které z jedné stopy do druhé tak, že . . . KB. 4. Jedna slza druhú rániá (roní). Sl. ps. Žádný chlap nemůže druhého nařéci přede pány o který purkrecht. Půh. I. 208. Jedna slepota plyne z druhé. Reš. Jedna bída druhou stíhá; Pošta jedna druhou potká; Z jedné řeči do druhé vykládati; Z hor jedněch na druhé vodu převádí. Br. Z jednoho místa na druhé přecházeti; S jednoho místa na druhé něco přeložiti; Z jednoho ležení do druhého zbě- hnouti. V. Z jednoho hřiecha v druhý pa- dám. Umuč. 1899. Když zrno vyprší, tehdy se bez užitka jeden žrnov o druhy kazí; Tak že jeden člověk poddá se volné druhému v službu. Hus. L 307., II. 349. Kromě toho může býti vazba opakováním téhož substan- tiva v různých pádech někdy nejasnou : ,Plul od břehu ku břehu může znamenati od břehu a ku břehu b a dále ku břehům c, d atd. Kdežto ,Plul od jednoho břehu ke druhému' to neznamená. Za chybnou bychom tedy
této vazby neměli, ale spíše jenom za zby-
tečnou, dostačujeť opakování substantiva
anebo jeden — druhý bez něho. Cf. D. =
jiný, druzí = ostatní (konec). — D. = jiný,
protivný. Je z druhej stránky (praví katolík
o evangelíkovi a naopak). Slov. Rr. Sb. — D. = ještě jeden takový. Mein zweites Ich, druhý já, druhý ty, druhého tebe. Er sieht in ihm sein zweites Ich, vidí v něm dru- hého sebe. BPk. — D. = jiný, druzí = ostatní, Jde to z jednoho do druhého (o nesnázích, práci atd.). Dch. Nebude naříkať jeden pro druhého. Er. P. 498. Mocí aby žádný jeden na druhého nesáhal. Zř. F. L Jeden na dru- hého neukazuje ani se druhým vymlouvaje. List z r. 1482. Nehněvá se tu jeden na dru- hého. Vš. 60. Druzě dvě kolě. ŽSK. (Bž. 143.) Tak se druh ve druha vpeří za vrch. Žk. 462. S křivdou druhého nesluší králov- ství žádati. V. Jedni — druzí. Alx. Patřili jeden na druhého. Us. Jeden prosí druhého. Chč. 607. Za druzě dvě neděli; Tu jsú byli druzie pancieři mezi nimi. Půh. II. 138., 379. Jedno vleče se po druhém. Hus I. 394. Knížata světská panují jeden nad druhým. Hus. Vz Světský. Však i žádný člověk neměl by nad druhým moci; Ztratí-li jedno, aby měl druhé; Aby každý dělal, jeden jedno, druhý druhé: Ktož pro svój zisk druhému učiní škodu; Každý člověk bližní jest druhému; Od jednoho ke dru- hému blúdie; Druzí modlé sě zvláště Bohu o pokoji. St. Kn. š. 30., 31., 37., 41., 128., 228. Pozve jeden druhého. Št. Ě. 204. b. — Cf. Mkl. Etym. 51.