Družbiti
Družbiti, il, en, ení, družbovati. Za Hus přidej: II. 108. — D. = družbou býti. Slov. Čkžk. III. 115. Nepytam ce, falešniku, ne- pytam ce družbovač. Sl. ps. 74. Tí martin- skí mládenci, to mi budú d-vac. Sl. ps. 147. — D. komu koho = namlouvati. Vždy ji Tadeáši družbil. Sá.