Druživý
Druživý = kdo rád druží, wer gern ver- Družka života (manželka). Sá., Dch. — D. cykloidy, druh křivé čáry. Vnč. 60. — D., kravské jméno. Mor. Brt. — Cf. Mkl. Etym. 51. Družkovice, dle Budějovice, Trauschko- witz, ves u Chomutova. PL., Blk. Kfsk. 195., 1085. Družkyně, ě, f. = družka. Furie byly d. Marsa a Bellony. Koll. St. 299. Družma, y, f. (šp. m.: družina). Vký. Družně, gesellig. Čch. Petrkl. 16. Družník, a, m. D. mravenčí, hetaerius sesquicornis. Brm. IV. 74. Družnosť vid. Vz Jg. Slnosť. 33. Družný. Přidej: Výb. I. 180. 2. D. od druh. D. hnízdo (vlaštovičí), objetí, krb, les, Vrch., hody, Kká., polibek, bratr, der Bruder - genosse, Dch., choť, Msn. Or. 44., jámy (dvojné), die Zwillingsschächte. Bc. Těšiti koho d-mi slovy. Dch. Jan syn jeho sestry družný. Výb. I. 1183. Zemi měsíc na pouti družné provází. Kyt. 1876. 2. Ztichl d. roz- hovor. Ib. 1876. 90. Buď mi tiché družná poslice lásky. Luno. Koll. I. 371. Přiletieše družná vlastovica. Rkk. 71. D. stav ; družniu voliu (družní vůli); d. odpuštěnie, geselligen, freundschaftlichen Abschied. Výb. I. 180. Cf. Přídružný, Dobrodružný, Podružný, Bdl. Obr. 68., Mus. 1878. 148.