Dryák, uDryák, u
, m., z řec.
d-^imó?, #-(>«**-/ i. e.
ávtiôoToc, lék proti jedu, proti ukou- snutí n. uštipnutí jedovatých zvířat. Mz. 149. Dryáky léky ve středoveku velmi oblíbené, připravované z rozličných částek rostlinných, na prach utřených a s medem smíšených, jimiž se všecky nemoci léčily. KB. 312. Jako dryák roznášeti (klevety) = klevetati. Ko- runk. — D. =
hustá šťáva (povidla z be- zinek). Us.