2. A ve větách účinkových
2. A ve větách účinkových (sousledných· vz Věta účinková) klade se s konditionalem: 1) Když obě věty záporny jsou, lat. quin, qui non, něm. dass nicht, ohne dass, ohne zu. Mezi lidmi není nikdo tak dokonalý, aby se nikdy nezmýlil. V. Není toho man- želství, aby se v něm nepřihodilo něco od- porného. Ht. — 2. Je-li věta hlavní tázací nebo formy tvrdící, avšak smyslu záporného. Může-liž kdo choditi po uhlí, aby nohy jeho se nepopálily? Br. — 3. Když věta hlavní jest záporná n. tázací o smyslu záporném, ale věta vedlejší tvrdící. Zde se klade ? lat. ut, qui, ? něm. dass, so dass. Aniž jest kdo tak nesmyslný, aby to, což bílé jest, černým jmenoval. V. — 4. Když věta hlavní jest tvrdící nebo smyslu tvrdícího, lat. ut, něm. so dass, kde obsah věty vedlejší jako za cíl věty hlavní a za vrch její činnosti se staví. Trestati vás budu tak, aby se příkladem vaším jiní kárali. V. Ktož proti němu se vyrazil a on každého dolóv srazil. St. skl. — Pozn. 1. Místo a s konditionalem klade se a) že s konditionalem. Kdož jest, že by tě litoval? Br. — B) Klade se: který, jenž. Kromě tebe není nikoho, kterýž by měl právo. koupiti pole to. Br. — Zk. — Pozn. 2. Y spojka nesprávně se klade před sousledným ,pročež´, na př.: Nedbali jste naší rady a pročež těžce toho pykati budete. Jest totiž pročež = a protož, bylo by tedy ,a pročež' = a a protož. Zde má býti buď jen: pročež toho pykati budete, aneb: a protož toho pykati budete. Mš. —