Držení
Držení, das Halten. D. roucha, Tš., vody, Šim. 91., NA. IV. 156., končíře, meče, KP. I. 555., 534., nálady, die Stimmhaltung, Dch., těla, vz Slov. zdrav. Od něhož (dřeva pro- středního) provazové pochodí k d. i k mě- ření bárky. 1512. Mus. 1883. 364. - D. = držadlo, držák u oje, je-li kožené; železnému říkají návojník. U Domažl. BPk. U Klat. jest d. též řetízek u chomoutu, na nějž se zapíná řetěz nebo řemen k oji jdoucí. BPk. — D. = chov. D. koní. Lpř. — D. = jmění, possessio, der Besitz. D. domu, zástavní (v zástavě), der Pfandbesitz, J. tr., pozem- nosti, Sl. les., gruntů, 1579., tabularní. Us. Pdl. V d. něco míti. Dch., J. Lpř., Šmb. S. II. 30. Aby v drženi a užívání toho lesu byl. 1613. V d. pustiti, Vš. 289., uvésti. VI. zř. 21. Kdož by nepokázal, by kdy toho platu v držení byl, zmatek jest. Nál. 215. Pokojné d. Zř. F. I. V d. jeho byl můj otec s mým strýcem; A skRze to její d. škoden jest a toho pokládá za tisíc hř. gr.; A toho práva mi slíbil mocna učiniti a v d. uvésti; Byl v d. toho zboží. Půh. I. 226., 231., 251., 261. (381., II. 182.). Leč by sám v d. doko- nalém toho byl. Žěr. Záp. 1. 8. O d. dědictví, statků, smlouvy, vz Cor. jur. IV. 3. F. XXVI., Jir. Zř. zem. 449., 450., 690. D. v půhonech neb v deskách, vz Ku. rož. Bdl. 114.—115. — D. = država. V celém držéňú císařském. Zlineky. Brt. D. 208.