Dřevce
Dřevce, vz Mkl. Etym. 42. Gt. pl. dřevec. BO. D. = dříví. Sbieráše dřevce na oheň. Št. Kn. š. 52. — D. = kopí. I postavichu sebe — dle drevce. Rkk. 19. — D. = brotan. Rozmarynek, boží dřevce, co je po něm, dyž mě nechce. Sš. P. 287. — D., Dřewetz, ves u Kralovic; Třefce, ves u Bíliny. PL.