Dřevo
Dřevo. O původu slova ď. Gb. H. ml. I. 26., 27., Krok 1894. 98. 0 gt. pl. dřeves vz Mus. 1896. 248. Druhy, chemické složení dřeva; tvrdost, pevnost, štěpnosť, sloh, výhřev- nost, konservování, leštění, zlacení, vady, spra- covaní dřeva; d. umělé (patentní). Vz Ott. VIII. 11., 22. Dřevo a drvo. V strěes. sg. dřevo, pl. drva, dřev. Nyní vládne ve íiexi a deri- vátech spisovně jen forma dřev- a vytlačuje formu drv také z komposit: dřevoštěp m. drvo- štěp; často drva = polena, dřeva = trámy. Vz více v List. lil. 1894. 469. im. (Fl.) Chce každý dřevo mít se stromu, jak zří, že je vichr sráží. Vrch. Rol. XXXVII. 40. — D. = strom. Jedno drevo není hora, Slov. Nov. Př. 294. Dvacet dřeves. V Rkk. Vz o tom v List. íil. 1896. 324. — Šťastné d. = větev, na které roj včel seděl. Mtc. 1895. 157. Vojenské d. = kopí, oštěp a p. Wtr. Krj. I. 276. Na krivé drevo kozy skáču (po bídném mnozí šlapou). Slov. Phľd. 1893. 700.