Dřík
Dřík, strsl. drék?. Vz Mkl. Etym. 50. D. sloupu = hlaveň, der Schaft. NA. I. 50. D. dorský, ionský, římský, romanský, renais- sanční. — D. == život, tělo až k pasu, trup, der Rumpf. Nz., Němc. IV. 97., Čch. Mch. 110., Šv. 18., Hdk. C. 377. Povez že mi, moja milá, čo ťa bolí? Či hlavička, či ru- čička, či bielý driek?; Svědcné zuby, d. ne- hrubý. Koll. Zp. I. 88., II. 348. Milena rada počívá jeho hlas, milostne otáčá ramena okolo jeho drieku. Lipa 321. — D. Na d. mať (míti) = menstruaci. Slov. Dbš. Obyč. 106. — D., a, m. = ras, pohodný, dříč, der Schinder, mor.; dříč, vydírač, der Schinder, Wucherer. Mor. Mtl., Škd., Tč., Wrch.