Dřímati
Dřímati, dřímám n. dřími; dřímnouti, mnul a ml, utí; dřímávati = spáti začínati, schlummern. Jg. — abs. Dřímá (počíná spáti). Us. Dřímající hlavou kývá. Kom. — co. Dřímal spánek, šp. prý m. spánkem; ale vazba ta správna jest. Cí. Bojovati boj, spáti spánek. Vz Akkusativ. — v čem: v hříších. V. — pro co. Dřímala duše má pro tesknosť. Ps. Br. — nad něčím. V. — kdy. Časem božský Homer dříme. Jg. V tom hluku člověk ani dří- mnouti nemůže. Jg. — kde. Dřímal na sedadle (V. ) u kamen, pod dubem. Pořád při něm (víně) dřímá. Er. P. 125. Stran přísloví vz: Blaník, Oko, Slepý, Žid. —