Dřímati
Dřímati, strsl. drémati. Mkl. Etym. 50. Cf. dormire, Bž. 44., äaQ&ávm. Mkl. aL. 53. — Ž. wit. 75. 7., 120. 4. Dříme (tluče špačky. Us. Váží koření. Val. Vck). — abs. Tvých polnic vřava dřímá. Kká. K sl. j. 10. — co: sen. Vrch., Čch. Bs. 150. — kde (kdy). Řeka v slunci dřímá o poledni v zlaté páře. Vrch. Tichoučká víska dřímá pod střechami. Mkr. Jasné jezero dřímá u středu kvetou- cího dolu. Mcha. Tobě se v ní sladce dřímá; D. v loži. Kká. K sl. j. 42., 147. Matička má dávno v zemi dřímá; Háj dřímá v hlu- boké tišině. Čch. Bs. 91., 96. V zelenej do- lině tam nevěsta dříme. Sš. P. 542. — se komu. Val. Vck. By se umyla, že se jí ne- bude d. Kld. 309. Drieme se mi, dřieme na vysokom triemě. Koll. Zp. I. 175. Dřime se mi, dřime, bai se mi spać chce, neřekla ma jeho matka, nevěsto uklaď (ulož) se. Sš P. 497.