DřítiDříti, dru, dřeš, dře, dřeme, dřete, dřou, (na Mor. deru, dereš, dere, dereme atd. Brt. ); dři, dera n. dra (ouc), dřel, en, ení; dřívati. Pozn. Před sponou
e a před
i mění se
r v
ř. D.: = z kůže n. z kory stahovati, lou- pati, schinden, schälen, abziehen; nouzi trpěti
, hungern; loupiti
, schinden, berauben
, plün- dern; bíti
, týrati
, misshandeln, plagen. Jg. —
abs. Ten hospodský dře, jest pan odři- hosti. D. —
co, koho. Dobytek zdechlý ras dře, zabitý stahuje řezník. Us. D. lýka zelená. Prov., Jg. D. řemeny, D., nouzi, psotu (nouzi trpěti), Jg., úlohu (büffeln), Us., lidi (loupiti), Jg., Br., V., sedláky. D. —
co čím. Lstí a mocí
někomu něco d. Kom. Lab. 60
. D. co nožem. Rk. —
kdy.
Za mízy lýčí
dříti (dokud čas, užiti ho). Č. (Mdr. 260). —
co s koho: řemeny se zad
někomu. —
se. Led
se dře. Us. Dokud se lýka drou, tehdy na ně s dětmi jíti. Jg. Někam se d. =
dráti se, sich
drängen. Rkk. —
se kudy kam: lesem k chlumu. Rkk. —
se na koho =1. mnoho pracovati; 2. osupovati se. Pořád
abych se na vás dřel. Us. Což se tu na nás dřeš a domlouváš? Kram. —
koho jak: s ukrutenstvím. Chč. 444. D.
bez nože (loupiti, utiskovati). Us. —
aby. Dře lidi, aby zbohatl.