Dříve
Dříve. Mkl. Etym. 50., Bž. 23 D. nebo později, über kurz o. lang. Dch. Již dřív roku drahé víře učíte. MP. Nevrátí se dřieve večera. BO. Sešla k tvému hrobu dolóv dřiev všech jiných apoštolóv. Hr. ruk. 93. Což sú dřéve zemené súdili a nalezli; Manželku Krejerovu dřéve Pillingovu; Žena jeho to věno ve dskách dřéve měla, dřéve než Janovi dáno bylo; Dřéve než biskupem byl. Půh. I. 200., 231., II. 3.. 408. Dřéve řečený. NB. Tč. 91., List hrad. 1423., Pč. 25., Půh. I. 158., 375., 378. Ktož chce spasen býti, dřéve všeho potřebie jest, aby . . .; Kristus jest z podstaty otcovy dřéve všech věkóv urozen ; Dřéve's na mě byl laskav; Ale dřéve všeho majíc mezi sebú ústavnú milosť. Št. Ku. š. 7., 15., 38., 89. Neroďte súditi dřéve času. Št. Dřieve než otejdu a viec nebudu; Jež (seno) dřiev než sě vytrhne, zsechlo jest. Ž. wit. 38. 14., 128. 6. Dříve času se světa sejíti. Sdl. Hr. I. 20. — Dříve než..., až. Dřieve než by (zavazený úřad) byl vyvazen, až by sě veliká závada stala zemi. O. z D. 93. (Čechové pozdější) dřéve než na ne- přátely vyndiechu, až svú zemju zbubiechu. Dal. C. 79. (Listy filol. 1883. 274.). D. s genit. přirovn. vz Brt. S. 3. v. 49. 2. b. Za gt. nastupuje též pád předložkový od, nad anebo nominativ s částicí než. Vz ib. 50. Pozn.