Dštíti
Dštíti, dštím, 3. os. pl.: dští, dšti, dště (íc), dštil, dštění, (zastar. dšťovati), dštívati = deštěm spouštěti, regnen lassen, regnen. — abs. Dští (prší slabě). Us. — co: D. budou déšť. Štelc. D. výmluvnosť. Kom. Oblakové dštěte spravedlnost'. Br. Dštíti divy a zázraky. — (co) kam, na co, na koho. Nedštil Hospodin na zemi. Br. I dštilo jest na ně jako prachem maso. Pís. br. Na nás hojnou dštíš své lásky rosu. Puch. — čím. Bůh vodou dštil. L. D. krupobitím, Hlas., rosou, Štelc., sirou, Rk., moudrostí, Kom., ohněm. D. Hory d. budou mstem. Br. — čím kam, na koho. Dštil na ně manou ku pokrmu. Br. Dštil ohněm na Sodomu. Štelc. Dštil jest velikým krupobitím na zemi aegyptskou. Štelc. Milosť nebes na národní roli blahou bude dštíti vlahou. Koubek. — komu. I dštila jim mana. Ps. ms. — s čeho (pro koho) čím. Hospodin dštil s nebe ohněm a sirou. Jel. Onť pro nás chlebem s nebe dštil. Kom.