Dual
Dual. Na Zlínsku zachovaly se skrov- nější zbytky jeho nežli v češtině: oči, uši, ruce, na rukú, do nohú. Brt. Na jihových. Mor. zbyly tyto tvary: ruce, do rukú, do očú, do ušú, očima, do očí, ušiáma, očiáma. Brt. v Osv. 1854. 57. U Přerova jest řídký; tam vůbec: ruky, ruk; jen: rukama se drží. Kd. O d. vz také: S. Ň., Bž. 64., 130., Jir. Nkr. 67., Šf. Poč. ve Výb. I. při jednotlivých deklinacích a konjugacích. Z hojných dokladů, svědčících o zkáze dualu v Ž. kl. uvádí Šafařík tyto: vizte rucě moji a nohy mé; zde po duale ruce moji hned následuje plur. nohy mé, ač patrně je řeč o 2 nohách, a slovo toto dle Šafaříka často správně v duale se vyškytá. — Spasitelovy nohy běchu trudny. — A když ta dva bratřencě Ka- rinus a Leuchius všecknu svú řeč odmluvišta, inhed před jich očima zmisašta. Zde je plur. jich spojen s dualem očima. — Když uzřel dva bratry ... ana zavlačita .. nebo běšta rybáře, i řekl k nima: poďta po mně, a učiním z vás rybáře lidské: tehda oni... šli za ním. Zde je hojně dualů, ale i plur.: vás, oni, šli. — V textě, jejž Šafařík otiskuje na str. 69—70. vyskytuje se též plur. mezi dualy: jdeta . . . mluvěšta, . . . řechu, . . . od- mluvichu, .... počešta ... neznata . . inhed jsta prozřela. . v nás . . s náma . . šla . . . nalezli . . počešta. — Též v Počátcích stč. ml. zaznamenal Šafařík více dokladů o zkáze dualu: na str. 54. oči plamenej, z nichžto ...; vedlé správného „svoji světěj ruce k nebe- sóm vzved" vyskytá se v téže vazbě: svoji světí rucě (Pass.); na str. 75.: rucě, ježto běsta svázaně (Pass.). I v tomto příkladě je plur. ježto uprostřed dualů. (Vz i str. 60. a 72.) Ve Hradeckém ruk. čte se: (Des. 1077. a sl.): ať postavím láhvici dvě oleje a na- plně je. Po duale láhvici dvě hned násle- duje plur. je místo du. ji. V Alex. BM., která pochází ze druhé polovice XIII. stol., vyskytá se ve v. 87. a sl.: Bessuš čužto s Nabarzanem, jižto . . ., ač tedy je o 2 osobách řeč, objevuje se tu plur. jižto místo du. ježto. Brandl uvádí ve své Obraně LS. mezi jinými i tyto doklady (str. 118.): to jeje dvě děvcě uzřevše m. uzřevši; — oně (děvcě) v tvář jemu uzřevše užasše sě ve- cesta, plur. uprostřed dvojného č. (Pass.). — Tehdy Božej a Mutyně Vršovici; svých kniežat praví vražedlníci, jesta sě o tom mysliti, kako bysta mohla kniežecí plod za- tratiti. (Dal. LIV. v. 1.—4.) — Kn. Rožm- berská klade téměř všudy důsledně dual, ač i v ní se čtou věty: ale o dědinu sě právo mají súditi, že sta sě směla držeti, že sta sě mohla vdávati a toho se právem držela. — Podobně v Řádu práva zemského : máta ohledati ta komorníky. . má zpadnúti na komorníky ty; — tato dva dolepsaná přišli (Půh. kn.) a j. Nár. listy 1886. č. 310. příloha.