Dub
Dub z dabri., sr. doubrava. Bž. 45. D., quercus, die Eiche, strom. D. cer, q. cerris, d. houbovatý, q. pseudosuber, hvězdnatý, q. stellata, pyraenejský, q. pyraenaica, kře- melák, q. peduneulata, die Stieleiche, Früh- eiche, šipák, q. pubescens, die reichhaarige E., bílý, q. alba, kaštanový, q. castanea, chrast, q. aegilops, stachelige Eiche, bar- vířský, q. tinctoria, hálkovec, q. infectoria, kermesový, q. coccifera, die Kenneseiche, česvina, q. ilex, immer grüne Eiche, lahodný, q. ballota, okrouhlolistý, q. rotundifolia, d. plut, q. suber, zelenavý, q. virens. Vz Rstp. 1394. — 1400. D. mořský, q. marina. Rstp. 1850. D. mezní (mezák), die Gränzeiche, obrovský, die Rieseneiche, krvavý, q. rubra, vlaský, q. escula Sl. les. Cf. Kk. 139., 140., 141., Čl. 117., 118., Čl. Kv. 138., Schd. II. 275., Kram. Slov., Rosc. 118, FB. 27., Slb. 283., KP. III. 308., 335., Sbtk. Rstl. 6., 13., 14., 32., 69.-86., Mllr. 85. D. jest strom francouzský, lípa německý; Slovanům byly i dub i lípa stromy posvátnými. Vz Mtc. 1879. 20. a násl. Falešné synečku, falešné jsi hrubě, že mně ukazuješ svó lásku na dubě; Posadil ju pod dubem, živ se tady bukvú, žaludem. Sš. P. 236., 367. Ej duby, duby, zelené duby, zelená dubina; píše mi milý lístoček malý hore od Budína. Sl. sp. 15. Roste, roste dub, na tom dubě 12 haluzí, na každé haluzi 4 hnízda a v každém hnízdě 7 mladých (rok, měsíce, neděle, dni). Mor. Brt. Jsou-li květy dubu pěkné, bude úrodný rok. Tč. Červík malý velký dub ztráví ne proto, že tuze kouše, ale že často točí; Ne- třeba se třtině báti, větrové když dub vy- vrátí. Bž. exc. Když dub padne, snadno se přeskočí. Prov. Tč., Lpř. — D. Karlův (Karla II.), die Karlseiche, souhvězdí. Nz., Stč, Zem. 25. — D. = muž silný. Dub protiv dubu zřieti ze vsieho lesa. Rkk. — D. = tvrdo- hlavec. Kšá. Stál jako d. (neříkal nic). Us. Hnšk., Dch. Dub dobová. Vz Rod. Prk. — D., vsi u Olomouce, u Vlašimě, u Tábora, u Nechanic a u Volyně, Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. I. 180., II. 227., 242., III. 302., IV. 369.; sam. u Něm. Brodu, u Sušice, u Dne- spek; D. Malý, Klein-Aicha, ves u Čes. Dubu; D. Starý, Alt-Aicha, ves tamtéž, Blk. Kfsk. 1301.; Ľ. Český u Turnova, mě. Tf. Odp. 295., 323., Blk. Kfsk. 1301. D., dle PL. Duby, Daub, ves u Hranice na Mor. D. ol. VIII. 59. Lid v okolí Dubu vyslovuje o m.: u, proto převzdívají Dubským: Aha, vy ste z Dobo, co tam roztahojó hobo! Brt. v Osv. 1884. 32. Vz Duby. — D., pole pole u Otaslavic. Pk. — Cf. S. N. — D., os. jm Blk. Kfsk. 1301.