Dubek Dubek. Vlasy mu dubkem vstávaly (se ježily). Němc. Koll. Zp. I. 5., II. 30.; Koll. III. 219. — Dúbek = doubek. Dúbku, dúbku, dubečku, škoda tebe synečku, že jsi se ty oženil, svoju krásu proměnil. Sš. P. 472. — D.,bka, m., os. jm. D. ol. II. 383.