Duben
Duben, bna, m. (vz A). D. od dub, který toho času pučí. Jg. April, Eichenmond. V Dubnu čas, panský kvas (= nelze si na tom co zakládati). Hrš. Ať si d. sebe lepší bývá, přec ovčáčkovi hůl zasněžívá; Až přijde duben, ještě za kamny budem. Er. P. 57. Vz Březen.