Dud
Dud, onomat. Vz Mkl. Etym. 396. Dudek obecný, upupa epops, der Wiedehopf, Dreck- hahn, Dreckkrämer. Frč. 357., Sl. les., Schd. II. 450., S. N. D. křičí: ,Po potok, po potok!' Vz Křástal. Kukačka povolává na dudka: Kup mi, sukňu! kup mi, sukňu! A d. dobrák honem se ozývá: Už du, du du du! Km. 1886. 380. Cf. Er. P. 25., gro. 56.-57., 105., Kram. Slov. Sedí jako dudek v kobylinci; Spí jako dudek. Brt. Staví se jako čubatý d. a smrdí (o pyšném). Ostrav. Tč. Je na- pilý jako d. Mor. Knrz. — D. = slepice. Jde d., nese súdek, a v tom súdku dvojí trunek (= slepice — vejce). Mor. Brt. — D. = hlupec. Ten člověk není dudek. Laš. Té. — D. = peníz. Tehdáž (1622.) platil d. 36. kr., groš český n. stříbrný 6 kr. Skl. V. 269. Peněz jako dudků (jako želez). U Sulkovce na Mor. Ktk. — Dudky = švestky při sušení připálené. U Ostroměře. Velinský. — D. = dětská hra. Hoši hrajou dudka (důlka, u Příbramě ; čampulu, v Be- chyňsku). U Bydž , u Chrud. Mý., Brv. — Dudek = staromodní čepec vizovský. Tč, = Dud, a, m., os, jm, NB. Tč.