Duha
Duha, y, f., doužka, na Slov.: dúha; v již. Čech. douha. Kts. O původu vz Mz. 27. — D. = luk, oblouk, der Bogen. — D. = dužina, deska, deštka na sudy, die Daube, Fassdaube. Dlouhé, bednářské duhy. Duhy spojovati. Reš. — D. = oblouh na obloze roz- ličných pěkných barev, der Regenbogen. D. nebeská. V. D. obloukem nebe obklíčila. Br. Pije jako duha (vodu). Prov., Jg., Č., Brt., Mt. Š. (Vz Opilství). Barvy duhy; d. celá, necelá n. kusá, Nz. D. dešťová, rosová (bílá). D. — D. v oku = mázdřička rozdílně barvená na vzor kroužku, kolečko okolo zřítelnice, hvězda, obloha (lat. iris oculi). Iris. Rohn., Lk. — D. = prouha. Ano plovú krvavé struhy a na chřebti modré duhy. Ms. z 14. stol., č.