Důlek
Důlek, vz Důl. D. krční. Dk. Aesth. 155. Od velkeho žalu sluze ji kapaju, na bilym kameňu důlky vybijaju. Sš. P. 355. Holka se bojí důlku (nejde k muzice bojic se, že by ji k tanci nebrali, že by stála a vystála důlek). Sá. Vz Důl -= příkop, jáma atd. D. ústřední v oku, vz Důl. Poďme hráť důlka = čampulu. Us. Mý. — Ü. v kartách, cf. Hůrek. Také ve Slez. Tč. — Důlky, jm. pole u Kelče. Pk. V důlcích = louka a role v Bystřici pod Hostýnem. Šd.