Dumný
Dumný. D. hluk, tönend, dröhnend. Mor. Tč. — D. = dumavý, zadumavý, smutný. Slez. Tč. D. čelo, Čch. Petrkl. 24., zamyšlení, Osv. VI. 591., říš, píseň, Nrd. Bld. 14., oko, sen, Vrch., moře. Kká. K sl. j. 104. Dumným okem v dáli pozírá. Kyt. 1876. 90. — D., hochmüthig. Šm.