Důmysl
Důmysl, u, (domysl), důmyslek, slku, m. D. = domyšlení se, i čeho se kdo domyslí, domnění, das Muthrnassen, Muthmassung. Jg. O tajné věci a nejisté lidé po důmyslích mluví. Jel. Již vidíš, že můj d. pravý jest. Aesop. — Z domyslu, a priori. Nauky bý- vají čerpány z dvojího pramene, buď z pře- zvědu (a posteriori) anebo z domyslu. Marek. Důkaz z domyslu; poznání, podobnosť z do- myslu. Nz. Poznání domyslné n. domy- slitelné. Nz. Něco z domyslu souditi. Ml. — D. = domnění, Meinung. Lidští důmy- slové jsou nebezpeční. Kom. Rozliční jsou o tom důmyslové. Br. — D. = obmysl, rada, der Anschlag. Muž udatný a domyslův plný. Troj. Jest dobrého domyslu a rozumu. Sal. Muž důmyslů plný. Kom. — D. = myšlénka, nálezek mysli, der Einfall. Lidé rozličných umění a dómyslóv. Tkad. — D. = mocnosť duše domýšleti se. Denkkraft, Einsicht, Tief- sinn. D. Všecken d. na to nestačí. Ml. D. lidský; muž velikého d-slu; d-slu jeho nie neujde. Nt. — D. se liší od vtipu. Tento znamená snadné pochopení, jest rychlý jako blesk; onen znamená hluboké pronikáni a zavírá v sobě delší promýšlení, zpytování. D. hluboký, pronikavý, nalézavý, hloubavý, bystrý. D. Do- mysl značí jednotný děj domyšlení a liší se od důmyslu, jenž znamená stálou vlastnosť, mocí které se vždy příslušné věci domýšlíme. ML, Mk.