Dunda
Dunda, y, m. = hlupák. Chyťte si toho zadního ďundu. Sš. P. 730. — Ako na jar mladé dievky volajú: Ďuňda hoja, tak Valach o Žofii: Prošia ovenka moja. Sl. sp. 187. Naše zpěvohra ,Hoja Ďuňda hoja' sloužila původně ku cti Ladě, bohyni lásky. Koll. Zp. I. 398. — D., os jm. Mor. Šd. — D., y, f'. = ženský stydký úd. U Nepoměřic. Rč. — D., v horn.