Duněti
Duněti. Cf. Mz. v List. filol. VII. 167. — abs. Proud duní, moře dunící. Vrch. Tančil, až to dunělo. Sá, — kde. Přílbice kolem dusně d-ly. Lpř. Sl. I. 105. A půda pod kopyty duní. Sk. Hrom duněl v dáli. Vrch. Země d-la pod tisícem koní. Šbr. Kol zdá se d. mocný války hrom. Kká. — odkud. V stranu, odkud hromu ohlas duněl. Vrch. — čím. Most duní cvalem koní. Kká. Td. 242. Rachotem kraj duní hromovým. Čch. Bs. 123.—kudy. Neduní to zápas po úvalech. Kká. K sl. j. 131. Krok duní chodbou. Čch. Bs. 151. — jak: z hloboka. Šbr.