Duo
Duo m. bfcdno. Bž. 45., 228. D. = nej- dolejší místo věcí dutých. Cf. Rst. 407. Ď. cementové, der Cementboden, stoky, Gra- benbett, -boden, jalové, Stell-, Doppel-, Šp., jámy, jámové, die Schachtsohle, Bc, Hr. 10., odzvučné (u nástroje hudebního), Vch. Ar. 2., propasti. Us. Na dnu svém každý stavěti a kopati může. Cor. jur. IV. 3. K. XIV. Scházeti se ve dno (dohromady). Němc. Mám málo na dně, vypiju snadně. Sš. P. 647. Hledí rád na dno; Rád se dívá na d.; Koukl se ke dnu (hluboko. O opilém). Us. Bdl., Sn. — D. = přeneseně. Upozornil na věci, kterým na dno přišel (vypátral). Sdl. Hr. III. 249. Až na dno duše. Vrch., Mus. 1880. 273. — D. = půda, role. Což móž se dna nebo s gruntu bez zkázy stavenie sňato býti; A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu; Kromě dna a gruntův. Vš. Jir. 312.