Dusiti
Dusiti, 3. pl. -sí, dus, duse (íc), il, šen, šení; dusívati. Od du (du-ji), s je vsuvka. Sf. D. = dáviti, würgen, sticken; verbeissen; vyprázdniti, ausleeren, austrinken; bíti, schla- gen; smažiti, backen; tajiti, verheimlichen; potlačovati, unterdrücken. Jg. — co, koho. Kašel mne dusí. Ros. D. oheň (krýti, aby nehořel), pečeni, kachnu, holuby, maso, ovoce (smažiti), pravdu (tajiti), láhvici, víno, pivo, čbánky (odtud: duspivo, čespivo. Vz stran přísloví: Opilství. Č. ), souseda v krčmě (bíti). Jg. Zlosť dobrotu dusí (potlačuje). Boč. Svě- domí dusilo Petra, Ml. D. jídlo (hltavě jísti), Us. na Mor. Brt., hlas. Nt. — se, nemoci dýchati, ersticken. Jg. Dusil jsem se. Us. Oheň kdy se dusí, bude nepohoda. L. Ovoce, maso už se dusí. Us. D. se, také = rohy se trkati. Us. — co, koho, se kde. Ovoce v páře se dusí. V kouři se dusil. D. slova v mluvě (nedomlouvati slov). D. v sobě ža- lost'. Jel. Něco při sobě d. (zadržovati). Jg. Maso na másle, na plotně d. Us., Šm. — se kdy. Ve spaní se dusil. Vz Můra. V. — se, koho, co čím. Semeno zlou zemí, trním, hložím a kamením se dusí. Byl. — se od čeho. Dusili se od lázně, L., od páry. Jg. — se s kým = l. zápasiti, 2. hubičkovati se.