Důstojný
Důstojný, dostojný; důstojen, jna, jno. D. = stálý, trvající, beharrlich, ausharrend, fest. Člověk dostojného smysla. Cat. - D. čeho = způsobný, hodný, vermögend, fähig. — l). = hodný, zasloužilý čeho, würdig, werth, verdient. Neb byli důstojni toho. Dal. Dů- stojen je ohavné smrti. Leg. Ten den veliké paměti' důstojen jest, Pass. Jméno slávy d. T. To není mne důstojno; míti něco zá ne- důstojné sebe. Nt. D. čsti (cti), Alx., čest- ností. Alx. 1097. Jež by dóstojna syna jeho byla, Kat. 158.;. 774., 776. Veliké paměti ten d-jen jest. Pass. — Št. N. 117. — s inft. Nižádný důstojnější není to nésti než ty. Pass. — D. — ctihodný, vzácný, vážný, an- sehnlich, würdig, erhaben, stattlich, ehrwürdig. D. úřad, osoba, panna, paní. — čím: svým chováním. — D. = slušný, náležitý, an- ständig, geziemend. D. česť, skutek. Jg. — D., titul duchovních; víc než velebný, hoch- - würdig, hochehrwürdig. Nejvýše důstojný a nejdůstojnější — je titul biskupův (reveren- dissimus). Vysoce d. (amplissimus) titul prae- latův, opatův. Veledůstojný (reverendissimus) titul kanovníkův katedralních, přednostův kapitol kollegiatních, kteří nejsou praelaty, a kanovníkův vyšehradských residentních (ne pak čestných). Veledůstojný může se také bráti m. reverendissimus i amplissimus. Dů- stojný (admodum reverendus, také někdy reverendissimus) titul kanovníkův ostatních, vikářův, konsistorních radův. Mus. 1841. str. 438. Vz Důstojnost'.