Důstojný
Důstojný = hodný atd. Čím důstojnější, tím milostnější. Slez. Tč. Třetie šlechetnost a nejdůstojnější jest milosť. Št. Kn. š. 33. Dóstojnejší jest ten, který jest lepší. Hus I. 366. — čeho. Neb jsem nedóstojen slova toho. Mast. 207. Ot nás věrných d-jen jest všeho zlého. Dal. 61. Smiera (míra) dóstojná čsti všaké. Smil. Není d-jen toho, aby . . . Žvt. otc 51. a. D-nás throna. Sv. Mar. v. 365. Ty jsi všech nebes d-na. Sv. ruk. 83. Nedóstojen jsem břemene toho; Který d-jen toho sbožie. Hr. ruk. 43., 275. Člověk cti d-ný; (Ti) našeho pohřbu d-ni nebyli; Slavné chvály dóstojen jest. Pass. mus. 391., 400., 432. Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce býti vždy pokojen. Alx. V. v. 845. (HP. 21.). Ukazuje se d-ným hanby; Nevie člověk, jest-li milosti neb nenávisti d-jen. BO. D-jen jest dělník mzdy. ZN. D-ný chvály, pohaněnie bieše. M. A proto d-ni jsú božie milosti; Ještě jest (Buoh) d-jen většieho milovánie; D. věčného dědictva nebeského, chvály, cti. Št. Kn. š. 12., 35., 46., 83., 109. — s inft. Život pleťský vlastně živořením toliko slouti dóstojen. Sš. II. 29. Ale kněžie jsú duostojni té svátosti požívati. 15. stol. Mnč. R. 73. Nejsa d-jen v jich tvář hleděti; Jáz nejsem d. řemíka jeho obuvi odvázati; Nejsem d-jen jinými vlásti. Pass. mus. 430., 281., 483. Jsú d-ni trpěti pro své hriechy. Št. Kn. š. 35. — proč. Sv. Jan Ev. pro zvláštní čistotu panenstvie d-jen byl, aby... Št. Kn. š. 71. — aby. Hospodine, nejsem d-jen, aby vešel pod mú střechu. Pass. 4. Cf. D. proč. — D. = slušný atd. D. repraesentace, Us., kritika. Dk. Jakož by d-no bylo. Št. Kn. š. 16.