Důstojný. — v čemDůstojný. —
v čem. V bozc d-ný. Pňh. IV. 180. —
čím. Byl činy i slovy d-ný. Vrch. Rol. XLI. 135. —
čeho. Jehož já nejsem dóstojen (hoden), abych rozvázal ten remenec. XIV. stol. Mus. 1894. 82. Nebo jest dóstojeu (hoden) dělník mýta (mzdy) svého. Ev. víd. 128. Luc, 10., 7. (Mnč.). —
k čemu. Ktomu's velmi d-ný. XV. stol. Mus. til. 1896. 183. —
S inft. Jehožto já nejsem d-jen třeví no- siti. XIV. stol.