Duše
Duše, e, f. Duše m. duša z duch — ja (chj = š), jest jen ženská forma k mužskému duchí.. Vz Duch. (Zastar. duša, duche, duška, dušica). Dušička, dušinka, dušenka. D. = duch, dech, Athem. Bylo mi mdlo tak, že jsem sotva duše popadal. Pref. Komuž d. smrdí od žaludka. Ms. — D. = život, duch člo- věka, die Seele, das Leben, die Lebenskraft. Pustil, vypustil duši (umřel). V. Bezbožnou duši svou se krví vykydl. Kom. Již bez duše ležel. Dal. Dal by duši pro něj. Duše zbaviti, duši vypuditi = zabiti. V. Sekali ho, až v něm duše nebylo. Háj. A vypouštějí duše své na klíně matek svých; Vylil na smrť duši svou. Br. Vyjde duše; dušu vyrazi z junoše. Rkk. Duši na jazyku n. na pysku míti (umříti). Vz stran přísloví: Smrť. Č. Zaschla v něm duše (= starý. Vz stran pří- sloví: Staroba). Č. Utec duše, příval se žene (když si piják hodně nahne. Vz Opilec). Lb. Vytopil duši z těla, jako sysla z díry. Č. Pil, až z sebe duši, co sysla z díry, vyhnal. Vz stran přísloví: Opilství. Č. Dušičku za- lévati, polévati = pitím se posiliti n. se opí- jeti. Jg., Č. Do toho duše jen spat chodí (o tom, kdo jest zdraví příliš chatrného). Us. na Mor. Brt. — D. = čití, srdce, die Seele, die Empfindung, das Herz. Žijí, jako jedna d. ve dvou tělích. Z celé duše = upřímně, srdečně. V. Co d. ráčí, všeho hojnosť má (dušička v peří. Na Mor. Brt. ). Us. Kněžské peníze a židovská duše, vše do pekla kluše. Prov. Má dobrou duši (srdce). Jg. Rozdělil by s tebou duši (=je upřímný). S. a Ž., Lb. Jsou jedna duše. C. Rozdělil (sdělil) by tu duši. Č. Má pravdu na jazyku a duši na dlani. Č. Byla v něm malá du- šička (ulekl se). Us. Má malou dušičku (málo srdnatosti). Sm. V této věci jsme všickni jedna duše. Ml. Žízní duše má Boha živého. Žalm. 42. 3. Potěš duše služebníka svého. Žalm. 86. 4. — D. = bytosť v nás myslící, vůli a rozum mající, die Seele, das in uns denkende Wesen. Úzkosť duše. D. Pastýř duší. D. Bráti něco na svou duši. Jg. Duše myslí, cítí, touží n. žádá. Pž. Jest na ví- denský, jako čert na hříšnou duši. Vz La- komý. Lb. Na mou duši! Na svou duši! Jg. Do čeho to pán Bůh duši vstrčil ? Vz stran pří- sloví: Hloupý. Č. A pobil je mečem a všecky duše, kteréž byly v nich; I stvořil Bůh vše- likou duši živou hýbající se. Br. — D. zemřelých, duchové, die Geister. Duše sva- tých v nebi. V. Těch dítek dušičky. Lom. Pro spasení duše mše sloužiti. Ml. Ďábel truchlí pro jednu ztracenou duši více než pro deset získaných. Hnš. Nešpor za dušičky. V. Na dušičky. Den dušiček. Dnes je du- šiček (den). Na každý rok po duškách (= po dušičkách) prvý den mají za vše siré duše boží milostníci mši slúžiti. Orl. (Č. ) — Dušičky, boží kosti, žemle na dušičky pečené, die Ortsemmel. D. — D. = stvoření duší obdařené, živočich, zvláště člověk, Seele, das mit der Seele begabte Geschöpf, der Mensch. Ani duše tam nebylo. Nebylo tam živé duše (nikoho). Duše falešná, dobrá, poctivá, krásná, roztomilá, věrná, drahá, spanilá, milá, trpě- livá, prostá, bídná, podlízavá. Vz Duch. Jg., Ondrák, Č. Dobrá d. jak hodina. Č. Dobrá duše jako pěna. Jg. Má duše! (dušenko, du- šinko, dušičko). Jg. Křesťanská duše. Har. Mnoho duš (duší) zahubují. St. skl. — D. = spružina činnosti, die Seele, Triebfeder. On je duší toho spolku. Us. Katilina byl d. celého spiknutí. Nt. — D. = tresť, dřeň nějaké věci, die Seele, der Geist, der Kern. Duše z bylin vytažená. Us. — D. = vývrt, vydutí děla, die Seele, Höhlung, Bohrung des Geschützes. Bur. — D. = dřen, střen v rostlinách, medulla, das Mark. D. — D. u soukenníka, tenké želízko v člunu (im Schützen). D. — D. pekařova, dutina v chlebu. V. — D. péra, dřeň ve pni pera, die Seele im Federkiele. — D. houslí, podstavek v houslích, die Stimme, der Stimmstock. D., Hd. — D., měchýř rybí, Blase. — D., du- tosť v pytlíku mlýnském, die Seele im Mühl- beutel. — D. v klubku, částka klubka od- poly z něho vyhlídající, odpoly mu jako na podvinek sloužící. Č. — D. v zámku = nýtek, který do díry dutého klíče vchází. Dch. — Vz Duch.