Duše
Duše. Cf. Mus. 1863. 3., Kram. Slov., Šrc. 194.—197. — D. = dech. Byl s tichou duší (potichu). U Olom. Sd. — D. = život atd. Má navlhlou duši (opilý). Us. Dhn. D. mu mřela (bylo mu trpko). Soukup. Dře se, duši by pustil. Us. Msk. Totě o duše ztra- cení. Us. Knrz. Spírá se do duše. Brt. Vy- dechl duši = umřel. Tkč. Dokud duši bu- dem číti. Dh. 79. Malá dušička v něm byla (byl v nesnázi). Us. Brt. — D. = čití, srdce. Ze vší duše. Us. Má dušinko! Z té duše přáti. Ler., Dch. Duše milá, slyšeľs o tom ? Brt. Aby milovali Boha se všie duše. Št. Kn. š. 36. — D. = duch v nás, die Seele, protiva: tělo. D. rozumová. Lenz. Bere na duši jako jiný na trakař (o tom, kdo se mnoho dušuje). U N. Bydž. Kšť. D. lidská nezhyne, když i tělo pomine. Beru to na svou duši (ručím za to). Dvrsk. Sto prstů, pět krstů, štyry duše, pět hlav (když čtyři živí mrtvého nesou). Mor. Brt. Ten člověk je krom duše hovado. Us. Visel na ní tělem i duší. Šml. I. 72. Má duši na příč (neumře); má tenkou duši (o hubeném). Minářik. Za- močil si ma, ale ti bude na duši. Mt. S. I. 112. Povídali, že sem umřel, já sem ještě nestonal, ešče byla duša v těle, už mně gajdoš gajdoval Sš. P. 668. D. je nejdražší zboží. Km. Blahoslavené tělo, které pro duši pracuje. Exc. Mordár duši neuškodí, když tělo zabije; Pred kňazom uponiž dušu a pred pánom hlavu. Glč. I. 30., II. 81. Své d. přítel nematný. Hr. ruk. 263. Pravie pod své d. ztracením. NB. Tč. 108. D. má; ne- ostavíš d. mé. Ž. wit. 6. 4., 15. 10. Množství duš. Ž. wit. Bože! v tvoje rucě porúčiemy duše. Výb. II. 18. Tamo i vele duš těká sěmo tamo po dřevech. Rkk. 15. Z d. roz- umné jsa a z masa člověčieho; Miluj Boha svého se všie d.; A tak ukazují, že jen těl jich sú matery, ale ne duš; Pracných duš; Spasenie duš. Št. Kn. š. 15., 36., 105., 275., 284. Pro duši svú slove člověk obraz boží. Ib. — D. zemřelých. Pro Buoh a svých všech předkuov d. List. hrad. 1413. Andělé jich duše k sobě vzechu. Výb. II. 18. Tam (do čistce) sú ty d. šly. Št. Kn. š. 21. Prší-li na den dušiček, říká se, že d. zemřelých oplakávají své hříchy. Tč. Prší-li v den dušiček, mrou děti. Mus. Pověry o dni du- šiček vz v Mus. 1855. 184. — D. = živo- čich atd. Na mou kuši, na psí duši, na ko- čičí svědomí. Us. — D. v Rusku za dob nevolnictví = muž, mužská hlava. Osv. 1886. 15. - D. = vývrt. Osa duše, die Seelen- achse, stěna duše, die Seelenwand, válec duše, duše hlavně, die Laufseele. Čsk. — D. chlapi, centrus galii. Byl. 15. stol. — D. houslí. Vz KP. II. 307. — D = hrnec. Tot tady máte ňákejch dušiček (hrnečků na plotně). U Rychn. Msk. Hlavně říkají o ne- umytých hrncích, o neumytém nádobí, které čeká na umytí jako d. na spasení. U Žamb. Dbv. — D. drátové, konopné. Zpráv. arch. IX. 97. - D., e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 120., Tk. V. 162., 211. — Cf. S. N.