Duše
Duše. Cť. Ott. VIII. 230., Ztk. 37. (3. vyd.). D. vzor strčes. skloň. Vz Gb. Km. -a. 14. Duša z tela vyletí, keď nemocný dušu pustí, vydýchne. Slov. Phľd. 1894. 716. Má dušu na mieste = je uchlácholen. Ib. 549. Už mu duša na jazyku sedí (dodělává, umírá). Ib. 412. Nemá okrem tej duše ničoho, i tu je čertu dlžen. Ib. 257. Nemáš tej duše (kuráže); A čobys' mal tristo duší — to nezvládzeš. Ib. 410. Má, co si len duša živo zažiada v ňom. Slov. Nov. Př. 624. Býl s tichú dušú = ani nemukal. Brt. D. II. 309. Nechtěl na své duši nic nechati (žádným zlým skutkem ji obtížiti). Arch. XIII. 223. Hádanka. Štyri nohy, dve podošvy, dušu nemá, dušu nosí (kolíbka). Ib. 24. Sto prstov, pät kusov, štyri duše a pät hláv (mrtvý od čtyř nosičů nesený k hrobu). Phľd. 1895. 22.