Duše
Duše. O skloňování vz Gb. H. ml. III. 2. 201. nn. Mél dušičku jak náprstek (měl strach). Tům. Ml. 2ll. Ten tak honem ne- umře, má dušu na príč zavadlú; Má dušičku v peřú (je zazobaný), spořádal (snědl) mísu pěr a včil hnije (spí) v plevníku; Pokáď d. v těle, dycky naděje. Mor. Šeb. 222., 89. Nn mou duši, pes má uši, kráva rohy, kůň pod- kovy. (Zadušovati se. ) Seb. 222. Byl s tichou duší (mlčel). Mus. ol. 1898. 102. To je říšná (hříšná) d. (= nepoctivec); Vítej jako na dušičky (špatně). Hoř. 89. O příslovích atd. vz Zát. Př. 309. b.