Duška
Duška, y, f., vz Dušenina. — D. = malá duha, kleine Daube. — D. = prkénko, jímž se úl v zadu zadělává. Na Zlínsku. Brt. — D. = malá duše. Dch. To je d.! Us. Lach nedušuje se na svou duši, nýbrž na psí dušku. Brt. L. N. II. 336. — D. = rostl. Vz Douška, thyrnus. Nezapomeň na mňa, rozmarín zelený a d. voňavá. Koll. Zp. II. 2086. — D. = zvláštní cedule vložená do listu, obyč. obsahu důvěrnějšího nežli osta- tek, der Einschluss. Pal. Rdh. 1. 179. Však jedno abych tobě psala, ještě v dušce této zaslouží. Koll. I. 249., II. 317. Vz Douška. — D., y, m., os. jm. Mus. 1880. 370. — D., y, f. D. ol. X. 546.