1. Důtka
1. Důtka, y, f. = dotknutí, dotýkání, od dotýkání-se. Berührung. D. mezí, krajin (roze- hraní, pomezí). Reš. — D. = dotknutí se slovem neb spisem, pokara. Vz Důtky. Vor- wurf, Verweis, Rüge, Stachelwort, Spötterei. Důtky házeti na koho. Sych. Ti zasluhují důtky. Měst. bož. Mohli té uštipačné důtky zanechati. V. Těžkou důtku slyšel. V. Důtky za důtky odpláceti. V. S mnohými úštěpky a důtkami na ni dorýval. Flav. D-u komu dáti, činiti. Us.