Dva
Dva (při mužských jménech životných v nom. a vok. také: dvá; vz Čtyři), m., dvě, f. a n., zwei. V nom. dvá také na Moravě ale akk. dva, Šb. V již. Cech. při jménech mužských osobných: dvá, rod střední: dva n. dvě, f.: dvě. Kts. Dva skr. dva, zd. dva, řec. ovo, lat. duo, goth. tvai, lit. du (fem. dvi)., Schl. Fk. 97. Odkud se odvo- zuje, o tom vz Šf. v Mus. 1848. I. 3. str. 231. — Vz „Číslo". — Gt. a lok. dvou (v obec. mluvě: dvouch); dat. a instr. dvěma (v obec. mluvě dat. dvoum, instr. dvouma), akk. dva, dvě (v již. Čech. dva-ě. Kts. 24. ). — Dva kohouti na jednom smetišti nesrovnávají se. Dva těžka vozy piva bílého. 1550. Dva více mohou než jeden. Dva jednoho pán a tři vojsko (větší počet vítězí). Kde dva, tu rada, kde víc, tu zrada. Dva tvrda kameny řídko dobré mouky namelí. Jg. Více dva vidí než jeden. V. Dva více vědí, čtyři oči dále hledí; Dva spolu mohou zpívati, ale ne mluviti. Vz Pán. Lb. Dvě ruce mnoho udělají. Prov. Nejsou na jednom volu dvě kůže. Jg. Jeden vůl nemá dvou koží. Nebéře se z jednoho vola dvou koží. Dvě ruce více udělají než jedna, V. Čtyři oči více vidí nežli dvě. Kdo dvou zajíců honí, žádného neuhoní. Jeden ze dvou. Ze dvou jedno učiniti. Jg. Zle dvěma sloužiti, hůře dvěma panovati. Dvěma pánům sloužiti trudno. Jg. Za dva pil a jedl (= co dva). Jg. Lap dvě kočky za jednu nohu. Jg. Dvě straky za jeden ohon. Džbán o dvou uších (uchách). V. Po dvou stech letech. Kom. Dva a dva = po dvou. Vz Číslovka. Ve dva kusy, na dva díly. Us. Žádný (nikdo) dvěma metlami švihán býti nemá, V. Ani vůl dvěma smrtmi neumírá, Mezi dvěma stoličkami člověk na zem padá. Před dvěma hodinami. Žer.