Dva
Dva m. tva je dual od ty. Šf. Mus. 1848. Cf. Šrc. 433. Val.: nom. dva, dvě, dvě; gt. dvoch (dvuch), akkus. a lok. dvoch, dat. a instr. dvěma. Vck. Laš.: nora. dva, dvě, gt. a lok. dvouch, dat. dvum, instr. dvuma. Vz více v Brt. D. 119. Jak na Zlínsku? Vz Mtc. 1878. 16. Jak na jihových. Mor.? Vz Osv. 1884. 58. (Brt.). O kvant, ve strč. vz Listy filol. VI. 214. Dvě stě. Pass. 14. stol. Jděte po dvou, paarweise. Dch. Dva troj- úhelníky mají dvě strany vespolek rovné. Sl. les. Žádosť se dvěma přílohami. Us. Dva české (groše). Bž. 64. Jdou dva. Vz Opilý. Dvom lepšie cesty ubýva; Dvom je vždy veselej než jednomu. Slov. Rr. Sb. Ach co je, co je po dvoch kovaloch na zomku, dy jeden kuje, druhy miluje ga- lonku; Mám ja doma dvuch holubků; Byla láska, byla mezi náma dvúma, jaká už ne- bude; Mezi náma dvóma láska nejstálejší; Fuč větřičku, z poledne, shoď jablíčko lebo dvě. Sš. P. 196., 201., 282., 417., 437. Za dvě neděli; Dva dobrá druhy. Výb. II. 43., 44. Žid dal mu dva zlatá; Svýma dviema prstoma; Že tu z nich žádný na těch dvú rokóv psaných nebyl; A to se stalo, nynie dvě letě budú; Má před sebú osobě dvě. NB. Tč. 58., 110., 151., 220., 246. Stál na roci se svými svědky se dvěma konšeloma; Do dvú letů. Půh. I. 310., 332. Ve dvú stú hřivnách; By se náma prvním dvěma rukoj- mím událo v tom ležení 14 dní ležeti. List hrad. 1456., 1489.