DvéDvé, ého, n., směšeno z: dvoje; má v nom. a akk. moc jména podstatného; ostatní dle vzorce „Nový" tvořené pády jsou vazbou přídavné. Zwei, ein Paar. Dvé děvčátek naro- dilo se. Z dvého učinil jedno. Us. Na dvé = na dva díly (něco rozděliti). Jg. Žaloba ta má na dvé zapsána býti. Vš. Hlava na dvé rozčepená. Rkk. Poleno na dvé roztíti. Us. Ve dvé (v obec. mluvě: ve dví), po dvém, dvé a dvé. V tom dvém hlavním hříchu zdržují se všecky jiné nepravosti. Kom. O dvém zlém báseň složil. Aesop. Dvé, suda, pár: dvé (= pár) rukaviček. Po dvém, po dvou, dvé a dvé, (v páru, po páru). Šp. Tu uzří ukrutných dvé zvířat. Výb. II. 64. Vz Číslovka, Druhový.
