Dvé
Dvé. Prodal mu d. koní; Odvedl se na mne dluhem dvé to větším, než jsem jemu dlužen byl. NB. Tč. 90., 291. Vždy jest d. proti dvému. Reš. Vzal mu dvé a dvaceti skopcóv. Půh. II. 121. V tom dvém přiká- zanie vešken zákon. M., ZN. Mučím se mezi dvím. ZN. A to pro d. (ze dvou příčin); To o dvém a o třetím die . . Hus I. 133., 145. Vuol (vol) ze dvého. Kat. 180. Lepší by d. bylo než jedno. Št. Uč. 118. b.