Dvojiti
Dvojiti, 3. pl. -jí, il, en, ení; zdvojiti, dvo- jí váti. -- 1. co: pluk (zdvojnásobniti, doppeln). Cyr. — 2. co = děliti, theilen. Us. — komu, na Slov. = vykati. Jg. — se kde, v čem. Opilému všecko v očích se dvojí. L. My v zdáních (ve víře) se dvojíme. L. — se s kým (cč), sich theilen, entzweien. Dvojiti se s kým oč. Arch. I. 6G. Zle, kdo s přátely se dvojí. Cato. — nač. Nač se dvojíme? — co k čemu. Celým srdcem táhnouti k Bohu, nedvojiec ho i k zemským věcem. Št.