Dvojiti
Dvojiti. — co. Nedvoj řeči. BO. Pojme-li Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učili a nedvojily řeči. Hus L 133. — komu = vykati. Val, laš. Brt. D. 209. — se. I slunce se někdy dvojí. Pk. Slyšíme, že preláti i páni se velmi dvojie, strany činie. 1416. Pal. Rdh. I. 179. — se kde. A kdež sě dvojí naše milosť. Št. Kn. š. 68. V tom se rozum dvojí. Hr. ruk. 77. — se oč- Pakli by se d-li o které věci. Arch. I. 66. — se s kým. Zle, ktož s přáteli se dvojí. Sv. ruk. 221. — co proti komu. Aby milovali Boha vším srdcem, celým, nedvojiec ho proti Bohu. Št. Kn. š. 26. — co k čemu. Vším srdcem táhnouti k Bohu, nedvojiec jeho k zemským věcem. Št. N. 331. 34.