Dvorný
Dvorný = zdvořilý. I jmějéša (baba) psa malého velmi d-ho; Vypra\ím vám, kak dvornú v sobě jmieše česť. Hr. ruk. 301., 419. D. poklona. Hrts. Kdo d., ten i hovorný. Č. M. 75. — D. = pyšný. D. dževucha. Laš. Brt. D. 209. — D. = divný. D., někdy také teverný, curiosus, od dvoru, curia, t. j. zvláštní, neobyčejný, divný. Pal. Rdh. I. 179. Slyš dvorné věci. GR. Drahé kamenie rozličné i dvorné písmo je okrašlovalo (mira varietate pictura). BO. Zlí andělé také činí divy ale škodné, aneb viece d-né než uži- tečné. Št. Kn. š. 170.