Dvořenín
Dvořenín, dvořanín, a, m., pl. dvořané (ne: dvořeníné n. dvořanínové, poněvadž starodávná přípona sg. -janin jen v sg. se připínala. Cf. Turčín — Turci. Bž. Vz -ín). Dvořan, a, dvořanín, a (pl. dvořané), dvořánek, ke dvoru náležející, králi sloužící, dvořák, Hofmann, Höfling, Hofdiener. Jel., Štelc, Lom. — Dvořané také = sluhové pánův, kteří pánům tovaryšili, před pojezdy na koních jezdili atd. Hofkavaliere, Hofbe- diente. L.