Dvořiti
Dvořiti, 3. pl. -ří, dvoř, -re (íc), il, ení; dvořívati. — komu. Navrátiv se počal cí- saři jako dříve d. (sloužiti, hofiren, dienen). Háj. — kde. Oldřich u císaře dvořil (sloužil). Dal., Reš. Těch časů v na jeho dvoře dvořil. Plk. — komu čím. Co darů nanesli! An zlatým mi deštěm dvořili. Hlas. — s někým = obcovati. S děvkou svou dvořil. Schön. — se = 1. staviti se, bíliti se, sich ge- berden, stellen; vypínati se, sich spreitzen. Nač se jen dvoříš ? Ta se dvoří, že má nové šaty. Us.; 2. = ošklíbati se, Gesichter machen. D. — si = na pána hráti, gross thun. — si v čem. Podvoř si v panenství = nevdej se. Kollár. — se na co. Dvoří se na. (čtvero) čtyři mísy a není co na jednu. Prov. — Jg.